David Průša,

12. května 2022

ZÁVODY

Předně tohoto článku se musím omluvit celé bikrosové komunitě za to, že jsem dnes odsouhlasil propozice na BMX závody při olympiádě dětí a mládeže ve formátu, který s bikrosem nemá nic společného. Podle mého vnitřního přesvědčení vznikl paskvil a to, že jsem jej odsouhlasil, je pouhým vyústěním toho, co všechno bikros na olympiádě dětí a mládeže v hlavách některých funcionářů způsobil. 

Nejprve se musím vrátit do doby před cca 2-3 lety, kdy jsem byl osloven předsedou olomouckého krajského svazu cyklistiky, zda-li bych souhlasil s tím, aby byl na olympiádu dětí a mládeže zařazen bikros. V té době byla má myšlenka taková, že jej pojedou bikrosaři, tento olympijský sport se objeví v televizi, dokonce jsem byl připraven závod připravit na klíč a nic od organizátora této akce nepožadovat. Pouhá popularizace tohoto sportu by postačovala. Již v zárodku této myšlenky se objevovaly názory, že by tam bikros neměl být, ale když jsme si ujasnili to, že jej pojedou bikrosaři, shodli jsme se, že účast BMX na olympiádě dětí a mládeže je možná. Myšlenka, která byla prezentována v původním termínu, byla dokonce o možnosti dvoučlenných družstev, kdy by jej tvořil bikrosař spolu s bikerem či dráhařem. Jejich výsledek by se sčítal. 

První termín olympiády dětí a mládeže byl zrušen v důsledku COVIDU a v novém bylo vše jinak. Nevím, kdo rozhodl tak, že jeden jezdec musí jet více disciplín, ale i tak byla myšlenka bikrosu na této olympiádě realizovatelná. Stopku v realizaci jí ovšem dali zcela nepochopitelně někteří krajští předsedové, kteří se kategoricky postavili proti tomu, aby jejich jezdci jízdu na bikrosové dráze absolvovali. A já se ptám pánové proč? Domníváte se snad, že biker nebo dráhař není schopen bikrosovou dráhu sjet bez následků? Vychováváte sportovce nebo porcelánové panenky? 

Vím, o čem mluvím. Sám jsem sedl na bikrosové kolo po 30-ti letech a jel loňský rok Mistrovství České republiky. A světe div se, jsem živý a zdravý. Závod jsem dojel bez pádů. A to narozdíl od vašich svěřenců na kole tak často nesedím. Trať v Uničově přitom nepatří mezi nejtěžší. 

Důvod odstrkávání bikrosu z olympiády dětí a mládeže ze strany těchto předsedů nechápu. Co ale vím jistě je, že jezdec, který se bojí sednout na kolo a sjet BMX dráhu, nemá co dělat ve střediscích mládeže či vyšších sportovních článcích. Ono bikrosové kolo má totiž také brzdu a pokud by se někomu kolo z kopce rozjelo příliš, může si přibrzdit. To patří k základním cyklistickým dovednostem. Stejně jako, že kdo odmítá pustit své jezdce sjet si BMX dráhu (je jedno jakou rychlostí), patří na nástěnku hanby. 

Nedělejme z olympiády dětí a mládeže nejdůležitější závod kariéry účastníků. Ta má být o něčem jiném ...

PS: Tento článek vyjadřuje soukromý názor jeho autora, není názorem Komise BMX či Českého svazu cyklistiky. Autor je ostatně přesvědčen, že problém není v jezdcích, ale ve funkcionářích. Cílem tohoto článku je nastartovat nad problémem diskuzi, netýká se totiž jenom BMX, ale v poslední době třeba i dráhy. Snad závěrem této diskuze bude koncenzus na tom, že názor některých předsedů krajských svazů spočívající v premise, že olympiáda dětí a mládeže je vyhrazena pouze některým cyklistickým disciplínám a ostatním, byť olympijským, je zapovězena, je archaický a nemá v moderní cyklistice své místo.