Letos jsi znovu obhájila titul mistryně světa v pumptracku ve švýcarském Monthey. Jaké pocity jsi měla po dojezdu? Bylo to jiné než první titul?

Hned po dojezdu jsem si nebyla jistá, jestli jsem skutečně vyhrála. Celý den jsme se švýcarskou závodnicí jezdily velmi těsně, takže jsem čekala, až pořadatelé něco oznámí. Když zaznělo moje jméno, došlo mi, že jsem to opravdu já, ale upřímně, v první chvíli jsem tomu sama nevěřila. Pamatuji si, že jsem do kamery vykřikla: „Jsem to já?“ Postupně mi to začalo docházet, pak nejvíc, když jsem byla sama.

Získat první titul byl splněný sen. Obhájit ho podruhé je něco nesmírně náročného, ale zároveň možného. Byla jsem pod tlakem, ale věřila jsem si. Věděla jsem, že už jsem to jednou dokázala, a že to můžu dokázat znovu. Ráno před závodem jsem si to dokonce napsala pod dres a těsně před mojí jízdou jsem se na ten nápis podívala. Ty emoce po dojezdu byly velké. Dva týdny před závody jsem si prošla mnoha pády na závodech v Kanadě. Už jsem dál letos nechtěla závodit. A právě proto bych chtěla poděkovat kamarádce Kiki Novákové, která se mnou strávila celý týden před závody a pomohla mi vrátit se zpět do závodní nálady.

2. Získala jsi také bronz na Mistrovství Evropy v BMX Racingu v kategorii Women U23. Jak tento výsledek hodnotíš v kontextu celé sezóny?

Bronzu z ME si letos moc cením. Vím, že jsem v průběhu sezóny měla těžké období, kdy jsem se necítila dobře i kvůli dlouho trvající nemoci. Navíc jsem krátce předtím změnila trenéra a dokončovala školu, takže tréninky nebyly takové, jak bych si představovala. Přesto se ten závodní víkend vydařil a cítila jsem se ve skvělé formě. Někdy to ale není jen o samotném výsledku. Ten je spíš takovou třešničkou na dortu. Pro mě je důležité hlavně to, že vidím celou cestu, kterou jsem si prošla a právě díky tomu pro mě takové výsledky hodně znamenají.

3. Jsi typ jezdkyně, která miluje změnu, nebo máš jednu disciplínu, která tě opravdu nejvíc vystihuje?

Jsem ten typ jezdkyně, která má ráda změnu. Momentálně se nejvíc vidím v BMX, protože se mu věnuji odmala a právě v něm mám i ty největší cíle. Pumptrack a downhill beru spíše jako doplněk. Myslím, že kombinování více disciplín není pro každého – někomu to sedí, a někomu naopak vůbec. Mně to ale vyhovuje, protože mě baví zkoušet nové věci a cítím, že mě to posouvá dál, už jen tím, že se ocitnu v jiném prostředí a naberu jiné zkušenosti. Inspirací je pro mě i Caroline Buchanan, která dokázala vyhrát mistrovství světa ve dvou různých odvětvích cyklistiky.

4. Momentálně trénuješ v Austrálii. Co tě tam přivedlo?

Letos jsem navštívila Austrálii už potřetí v této sezóně a cítím se tu jako doma. V okruhu jedné hodiny je tu přibližně dvanáct BMX drah, mám kolem sebe skvělé lidi a hlavně tady trénuji s trenérem Jaycem Cunningem, který se mi naplno věnuje. Navíc se tu příští rok koná mistrovství světa, takže budu mít možnost trénovat na trati v Brisbane a připravit se na něj co nejlépe.

5. Jak vypadá tvůj typický den v Austrálii a jak se ti daří skloubit tréninky, regeneraci a čas pro sebe?

Typický den v Austrálii je pestrý. Vstávám většinou kole půl šesté ráno, jelikož slunce vychází brzo. Buď jdu na procházku, nebo se protáhnu. Pak mě čeká ranní trénink, následuje pauza, kde většinou čtu knížku nebo jdu na kafe/pláž a když mám dvoufázový trénink, tak jsou to většinou večerní sprinty nebo BMX dráha. V rámci regenerace mám saunu, plunges a recovery boots.

6. Od prezidenta Českého svazu cyklistiky víme, že součástí tvé zimní přípravy bude i dráhová cyklistika. Jak důležitá je pro tebe tahle část tréninku a co si z ní chceš odnést?

S dráhovou cyklistikou začnu v únoru, protože se teď léčím se zraněním. Chci se hlavně zlepšit v síle a vyzkoušet nový tréninkový proces. Začali s tím i Australané, takže jsem zvědavá, co mi to přinese.

8. Je něco, co bys z australského systému nebo přístupu ráda přenesla i do českého prostředí?

Mají tady skupiny, kde jezdci nejen trénují spolu na BMX dráze, ale scházejí se i v posilovně nebo na sprintech. Líbí se mi také, že každá dráha má svůj den pro tréninky licenčních jezdců – třeba tady moje domácí dráha v Hinterlandu je otevřená ve středu, mají zapojené čipy a kdokoliv z jiných klubů může přijít. A super jsou i lokální klubové závody v pátky, většinou jezdí jen děti, takže je to skvělý trénink a zároveň zábava.

9. Když srovnáš český bikros se zahraniční scénou, v čem vidíš největší rozdíly? A co by podle tebe českému bikrosu pomohlo posunout na vyšší úroveň?

Líbí se mi, že  v Austrálii mají otevřenou kategorii pro příchozí. Viděla jsem, že v Česku už to tak není, a za mě je to smutné. Kdyby tehdy nebyl otevřený závod, kde jsem si to mohla vyzkoušet a díky tomu mě to chytlo, dneska bych pravděpodobně bikros nejezdila.

10.Kdo tě ve sportu nejvíc ovlivnil a kdo tě motivuje i mimo kolo?

Ve sportu to bude táta, díky němu jsem vyzkoušela spousta druhů cyklistiky, závodila od čtyř let a k tomu mám obrovskou podporu.

11. Působíš jako velmi pozitivní a odhodlaná osobnost. Jak zvládáš těžké dny, kdy se nedaří nebo přijde zranění?

Čtu knížky, poslouchám podcasty a učím se z nich. Konkrétně jsem dočetla Just Go od Sayu Sakakibary a teď čtu Visualise od Mayi Raichoory. Podcasty poslouchám většinou v angličtině, například Mind Your Head. Myslím, že během času, co jsem v Austrálii, jsem se hodně naučila, ať už z knih, nebo od trenéra. Díky tomu se na prohry a těžké dny dívám jinak. Zranění patří ke sportu a bez nich bych se nemohla posouvat dál, i když je to někdy těžké.

12. Jak moc pro tebe znamená podpora rodiny v náročné sportovní kariéře?

Bez podpory rodiny bych nebyla tam, kde jsem. Než jsem začala cestovat sama, táta tomu obětoval všechno. Každý týden se mnou jezdil na tréninky i závody, a to mi neskutečně pomohlo se zlepšovat. Jsem ráda, že mám tu podporu i teď, i když jsem 14 000 kilometrů od domova, a že věří stejně jako já, že jsem na správné cestě.

13. Jaké máš cíle a priority do příštích let? Na co se teď nejvíc soustředíš a co ti dodává motivaci pokračovat?

Teď je pro mě největším cílem mistrovství světa v BMX příští rok v Brisbane, protože budu závodit naposledy v kategorii U23 a směřuji za duhovým dresem. Po MS se posunu do elity kvůli bodům na olympiádu. Teď se soustředím hlavně na správnou regeneraci v průběhu zranění a rozvoji mentální přípravy.

14.Směřuješ i k olympiádě v roce 2028 v Los Angeles? Je to cíl, na který už teď systematicky míříš?

Můžu říct, že už teď ta příprava směřuje na rok 2028. Víceméně máme už i plán na nadcházející roky, kde opět strávím zimu mimo ČR. Je to jeden z největších cílů.

15. Co bys chtěla vzkázat mladé generaci jezdců, která tě sleduje a inspiruje se tvými úspěchy?

Chtěla bych jim vzkázat, aby se na kole hlavně bavili a jezdili s úsměvem. A i když mají pocit, že se zrovna nedaří, tak jako mně se občas nedaří, je důležité nevzdávat se a brát každý pád a každou chybu jako součást cesty, ze které se dá něco naučit.