Vychoval jsi velmi úspěšnou sportovkyni, která závodí v cyklistice v několika disciplínách. Když se dnes ohlédneš zpět, byl u ní talent vidět hned, nebo si všechno musela postupně vybojovat?

Když se na to ohlédnu zpětně, věděl jsem to hned. Už ve třech letech jsem to zmiňoval i kamarádům kolem sebe. Od mala jezdila na kolečkových bruslích, učil jsem ji lyžovat i jezdit na snowboardu a vlastně jsem ji vedl ke všem sportům, kde se brzy projevovala její soutěživost.

Proč padla volba právě na cyklistiku a navíc BMX jako primární disciplína? Byly ve hře i jiné sporty?

Cyklistika je můj obor, ve kterém pracuji, takže jsem jí v tom mohl hodně pomáhat. Sám jsem od mala závodil v BMX a zároveň jsem se věnoval silniční cyklistice. První kroky, kdy jsem Sabi vedl, byly na horském kole a v cyklokrosu, kde už jsme měli velmi dobré výsledky. V deseti letech pak přišel zlom, kamarád Radek Milníček nás pozval na BMX závody, a už od prvního startu bylo jasno. Chytlo ji to okamžitě a věděla, že BMX je její volba.

Co Sabině pomohlo, že  u kola vydržela tak dlouho?

Sabi jsem nikdy nemusel do ničeho nutit. S kolem doslova vyrostla, pořád chtěla závodit, zlepšovat se a překonávat nové cíle.

Jak moc se musel přizpůsobit váš rodinný život jejímu sportu?

Byla to jedna z nejtěžších rolí, být zároveň trenérem i rodičem. Každý, kdo si tím prošel, ví, jak je to časově i finančně náročné. Sladit rodinu, práci, tréninky a závody není jednoduché, ale když vidíme, že to dítě baví a má nějaké ty výsledky, tak to dává smysl.

Jak se podle tebe mění role rodiče sportovce ve chvíli, kdy dítě přejde do vyšších kategorií?

Kolem čtrnáctého roku často přichází zlom. Rodič by měl nechat dítě víc rozhodovat, ale zároveň je to období, kdy potřebuje největší podporu. I když přejde do vyšších kategorií, rodič tam pořád hraje důležitou roli. Hlavně v zázemí a psychické podpoře.

Co pro tebe znamená vidět ji dnes jako samostatnou závodnici?

U nás se toho zas tolik nezměnilo. Pořád spolu probíráme každý závod nebo důležitý trénink. Rozdíl je v tom, že dnes už zvládá cestovat sama a dokázala si kolem sebe vybudovat správný kolektiv kamarádů, se kterými často cestuje. To je pro nás obrovská pomoc.

Za co jsi na svou dceru nejvíce hrdý – i mimo výsledky a medaile?

Nejvíc jsem hrdý na to, že je vychovaná s pokorou. Dokáže se bavit s každým, nejen o cyklistice. Samozřejmě jsem hrdý i na všechny výsledky, kterých dosáhla, protože za nimi stojí obrovské úsilí, at’ už se jedná o školu, kamarády, všechno tomu musela obětovat.

8. Proč bys rodičům doporučil právě cyklistiku jako sport pro děti?

Cyklistika přináší spoustu zážitků, možnost cestování a je hodně všestranná. Pokud dítě přestane bavit BMX, může přejít na silnici, dráhu nebo horská kola. Ty základy se mu vždycky budou hodit.

9. Jak to máte se sháněním sponzorů, zvládá to Sabina sama nebo je to tvá práce?

Od začátku, kdy přecházela na větší závody, jsem se o to staral hlavně já, a vlastně to tak funguje dodnes. Cestování je hodně náročné, takže každé podpory si nesmírně vážíme. Snažíme se to sponzorům vracet nejen výsledky, ale i přístupem a reprezentací.

10.Co bys dnes poradil rodičům, jejichž děti vstupují do výkonnostního sportu?

Aby byli trpěliví, dali dítěti podporu, ale netlačili na něj za každou cenu. Důležité je, aby sport dítě bavilo a aby mělo radost .Výsledky pak přijdou samy, když má dobré zázemí a cítí důvěru.