Sabina Košárková míří na Grands do americké Tulsy

K cyklistice se dostala už ve třech letech, kdy ji k ní přivedl otec. „Na kole jsem závodila až do dvanácti let, věnovala jsem se také cyklokrosu. Postupně jsem se ale už v deseti letech dostala k bikrosu. Ten mě chytil nejvíc. Byly to kratší závody, spousta adrenalinu a já v bikrosu začala vidět svou šanci. Nějak mi otevřel oči a cítila jsem, že bych v tom jednou mohla být dobrá,“ přibližuje své začátky na kole.

Kombinuješ hned několik disciplín. Která je pro tebe prioritou?

„Nejvíc se věnuji tomu, kde vidím největší šanci se zlepšovat, a to je BMX. Pumptrack je k tomu takový doplněk a sjezd je spíš jen pro zábavu. V budoucnu bych ráda zkusila i dráhovou cyklistiku, ale zatím to nechávám otevřené.“

Na Grands už jsi startovala v roce 2024 a byl to pro tebe velký zážitek. V čem se tento závod liší od podniků, které známe z Evropy, například od Světového poháru?

„Grands se od evropských závodů liší hlavně obrovským počtem závodníků a kategorií. Závodí se tam od sedmi ráno klidně až do deseti večer. Je to otevřený závod, takže se může přihlásit kdokoliv. Nepotřebovala jsem žádnou speciální pozvánku ani divokou kartu. Budu startovat v elitní kategorii, která má vlastní časový harmonogram, takže přesně víme, kdy jedeme.“

Co tě osobně na Grands nejvíc láká a proč ses rozhodla zúčastnit právě letos? Je to závod, který sis chtěla už delší dobu vyzkoušet?

„Vím, do čeho jdu, protože jsem si to už v roce 2024 vyzkoušela. Nejvíc mě láká samotná dráha, kterou každý rok staví speciálně pro tento závod. Vždycky vypadá krásně a má skvělý rytmus. Velkou roli ale hraje i atmosféra, kterou jsem tam zažila a chtěla bych ji znovu poznat. Letos tam chci jet hlavně s tím, že si závodění užiju a nebudu se tolik soustředit na výsledek.“

Americké BMX má obrovskou tradici a silnou závodní základnu. Jakou konkurenci v Tulse očekáváš? Jsou mezi závodnicemi nějaká konkrétní jména, se kterými by ses chtěla poměřit?

„V elitní kategorii bude hodně zahraničních jmen. Na startu se vždy objeví někdo z Kolumbie, Kanady nebo Austrálie. Určitě tam budou Molly Simpson, Payton Ridenour, Carly Kane a spousta dalších. Těším se. Pojedeme z malé startovní rampy, takže to bude zase něco jiného.“

Přípravu na Grands ti zkomplikovalo zranění palce po pádu na Světovém poháru v Číně. Přesto jsi následně dokázala vybojovat stříbro na mistrovství světa v pumptracku. Jak se nyní cítíš? Jak probíhá příprava na Tulsu a nakolik tě zranění ještě omezuje při tréninku na BMX?

„Zranění mi dost změnilo plány. Původně jsem měla trénovat na Floridě, ale místo toho jsem z Číny odletěla domů na operaci. Zároveň jsem tak měla trochu času strávit ho s rodinou, než zase na zimu odletím do tepla. Příprava zatím probíhá skvěle, jen má teď jinou podobu, než jsem původně plánovala. I na zranění se snažím najít něco pozitivního. Teď bude hlavně záležet na tom, jak se palec bude hojit. Na kolo sednu až v USA.“

S jakými cíli do Ameriky míříš? Co by pro tebe na Grands znamenalo úspěšné vystoupení, zvlášť po zdravotních komplikacích v závěru sezony?

„Užít si to, mít radost z jízdy na kole a pokud to půjde, ráda bych se představila ve večerním finále.“

Za dva roky se uskuteční olympijské hry v Los Angeles. Jak do tvých dlouhodobých plánů směrem k olympiádě zapadá přechod do elitní kategorie a možnost závodit v americkém prostředí?

„Přechod do elitní kategorie je velká výzva, ale právě ta mě motivuje. Závody v americkém prostředí beru jako příležitost získat další zkušenosti a poměřit se se silnou konkurencí. Letošní rok byl bohužel plný zranění, tak doufám, že už jsem si smůlu vybrala a budu se moct soustředit na důležité závody a sbírání bodů. Hlavně bych si přála trénovat a závodit zdravá, abych mohla ukázat, co ve mně je.“

A na co se těšíš nejvíc mimo závodní dráhu?

„Těším se, že zase uvidím kamarády z BMX a společně s ostatními oslavím Den díkůvzdání. Vždycky tam mají skvělé jídlo a celkově je to příjemná příležitost strávit čas spolu i mimo dráhu.“